Vidím, že moje stránky se poslední dobou často navštěvují a všichni společně očekávate narození štěňátek. Děkuji všem za Vaší přízeň!!
Ano, štěňátka se již narodila. Bohužel, porod nebyl normální. Ollinka rodila téměř o tři dny později, než bylo v plánu. To je dle lékařů stále ještě v normě, tak jsem byla klidná. Porod začal ve čtvrtek 10.6.2010, v ranních hodinách, kdy nás Ollinka přišla vzbudit!!! Byly tři hodiny ráno!!!! V šest hodin se narodil první kluk, jako buk!!! Za dvě hodiny se narodil další chlapeček, také dost veliký. Pak šla na svět holčička, byla drobnější, ale měla se k světu a hned začala baštit!! Přišla na svět kolem deváté hodiny ráno. Únava se začínala dostavovat. Porod ještě nekončil.
V bříšku Ollinky jsem ještě nahmatala jedno miminko. Čekala jsem další dvě hodiny a nic se nedělo.Volala jsem veterináře, bohužel, byl mimo obec a nemohl přijet. Rozhodla jsem se jet tedy na Fakultní veterinární nemocnici do Brna. Nabalila jsem štěňátka, vyčerpanou Ollinku a jeli jsme. Vypudit štěňátko pomocí kapeček se lékařce přes veškerou snahu nepodařilo a tak Ollinka musela jít na císařský řez. Venku byly zrovna obrovské a nesnesitelné tepla. Ve stínu na tepoloměru bylo 35 stupňu!!! V pozdních odpoledních hodinách se ještě narodil jeden obrovký a krásný chlapeček!!! V bříšku ležel zamotaný ve vejcovodech a nesestoupil do dělohy. Měl strašně silné srdce a velkou vůli žít!!!!! Byl špatný, ale žil!! Ještě večer jsem si všehny štěňátka odvezla zase s Ollinkou domů. Noc byla nekonečná, musela jsem hlídat Ollinku po narkóze, štěňátka.
Ráno byl zase problém, Ollinka špatně dýchala, nevím, zda to bylo z toho vedra nebo reakce po operaci, ale raději jsem jela znovu do Brna. Zde ji zkontrolovali a poslali nás domů, že to snad bude už jen lepší. To byl pátek. Ollinka nechtěla moc jíst a hlavně strašně málo pila, začala ztrácet mlíčko. V sobotu, už ho měla asi velmi málo. Holčička začala strašně hubnout a ztrácet se mně před očima. Chlapeček, co byl vyoperován měl špatný sací reflex. Kluci, co se narodili přirozeně, byli silní a draví. Snažili se s Ollinky vytáhnout mlíčko ze všech sil. Byla jsem zoufalá a cítila jsem obrovskou beznaděj!!! Ollinka stále odmítala jíst a pít!!!! Venku byly odporná, úmorná vedra.
V neděli v noci nám odešel do nebíčka chlapeček a za pár hodin šla za ním jeho sestřička!!!! Nevím, zda se dá říct, že to byl jejich osud. Měla jsem výčitky, že i já jsem někde udělala chybu!!!! Vždyť byli velcí a chtěli tolik žít!!! A neuměla jsem jim pomoci!!!!
Ollince zůstali a snad už budou jen rozkvétat do krásy, dva krásní, velcí a silní kluci. Vyčerpané Ollince zachutnalo aspoň mlíčko, které jsem měla nachystané pro štěňátka. Dost se mně ulevilo, byla jsem ráda, že začala aspoň něco málo pít a jíst!!! Mlíčko dostávala 6x denně a kluci začali pomaličku baštit. Musím se pochlubit, fakt jsou to hrozní žrouti!! Pátý den vážil jeden pejsek 335 g a druhý 320 g!!! Jsou to Otesánci!!! Každý den se na ně dívám, jako na zázrak!!!!
Na památku mám fotografii, kde byli všichni sourozenci ještě pohromadě. Hnědý chlapeček (vlevo) umřel a nejmenší štěňátko to je holčička. Byla celá bílá, jen ocásek měla černý. Budou na věky, věků spinkat spolu!!
